Snížit závislost na fosilních palivech, snižovat množství emisí, šetřit elektřinu, plyn a vodu - to vše zahrnuje pojem energetická účinnost. Šetřit se zdroji energie a vody, které má lidstvo k dispozici, se stává nutností především z hlediska globální změny klimatu, extrémních výkyvů počasí a sucha. Jedním z nejpalčivějších témat se i u nás stává voda. Přístup k dostatečnému množství sladké vody je klíčový pro řadu odvětví průmyslu. Problémy ale řeší také například obce, které se musí učit s vodou šetřit a efektivně hospodařit.
Velmi horká léta bez pravidelných srážek – na místo nich přicházejí přívalové deště, které ale vyprahlá půda není schopná absorbovat. A nastává sucho. V Česku nejde o zvýšení nebo snížení ročního úhrnu srážek, ale změny v jejich distribuci. Je méně dní, kdy prší, prší ale intenzívněji. Periody sucha se prodlužují. Rozložení srážek se mění jak geograficky, tak v čase. Prší jinde, než pršelo, a prší jindy, než pršelo.
Česko totiž leží na rozhraní dvou oblastí – středomořské, kde srážek ubývá, a severní Evropy, kde jich je naopak více. Sucho je tedy způsobené zejména tím, že nejsme schopni zadržet dešťovou vodu. Co naprší, odteče také pryč. Může za to hned několik faktorů. Vedle zastavování velkých ploch je hlavním problémem intenzívní zemědělství, „utužování“ půdy těžkými stroji a rozsáhlá pole bez krajinných prvků.
Mezi lety 2012 a 2016 se v Česku vyskytlo 16 agrometeorologických extrémů – povodně, mrazy, holomrazy a tak dále. Z těch 16 to bylo devětkrát sucho. Sucho škodí ve všech obdobích. Během suché zimy se nedoplní hladina podzemní vody. Nárůst populace v Evropě v posledních 50 letech znamená v průměru o 24 % méně vody na člověka. Úbytek srážek znamená méně obnovitelných zdrojů sladké vody. Díky vyšší účinnosti využívání vody a lepšímu hospodaření došlo sice ke snížení celkového čerpání vody od roku 1990 o 19 %, s vodou je ale potřeba skutečně šetřit. Češi hospodaří s vodou ještě relativně dobře, spořebují asi 90 litrů na osobu denně (například ve Spojených státech je to hned třikrát tolik). Drtivá většina je spotřebována při splachování. Jít do budoucna cestou dvou rozvodů vody, pitné vody a takzvané šedé vody, bude naprosto nezbytné.
Některé obce, které jsou závislé na čerpání vody z podzemí, se musí připravit na to, že jim vodovod jednoduše vyschne. Naštěstí už existují technická řešení, jak potvrzuje Jaroslav Ďuriš, analytik Wero Water Management, „Dají se budovat retenční nádrže na dešťovou vodu, ať pro obce nebo i rodinné domky. Dá se lépe využívat dešťová voda po úpravě na pitnou vodu. Tady jsou zatím velké rezervy, a přitom ty technologie už existují.“ Novým trendem u menších obcí je decentralizace zdrojů vody, jak dále popisuje analytik Asociace poskytovatelů provozních úspor Petr Wágner: „Obec si pořídí vlastní zdroj a nějak ho dopraví do místní sítě. Má pak pod kontrolou energetickou náročnosti spotřebu v jednotlivých uzlech, tedy například jednotlivých domech,“ a dodává, že chytře řešit lze i financování: „Energetické úspory se v současnosti řeší tzv. EPC projekty, což znamená, že na základě smluvního vztahu mezi obcí/municipalitou a většinou soukromým subjektem, jsou ta úsporná opatření realizována i financována soukromým investorem. Třeba my nejdříve ten systém zmapujeme, zjistíme, v jakém stavu je zařízení, v jakém stavu jsou budovy a celý ten systém. Pak navrhneme opatření, která šetří elektrickou energii. Úspory se pak pohybují v řádech desítek procent. Takže návratnost investic je poměrně velmi rychlá“.
Zvyšování energetické účinnosti na všech úrovních šetří peníze i přírodu. Opatření na úsporu energie také napomáhají snížit závislost států na jejím dovozu. Využívání energeticky účinnějších technologií navíc zvyšuje konkurenceschopnost hospodářství.
Zdroj: magazín Města budoucnosti
